Rodina
mě vyzvedává jak domluveno, ale ještě se po cestě domů
stavujeme v Lidlu. Adrien, její manžel Robert a malá Borika, které
je devět měsíců jsou první členové rodiny, se ktrerými se
seznamuji. V Lidlu si Adrien kromě nákupu vyřizuje ještě nějakou
reklamaci, takže se ta cesta zase protahuje. Lidl je kdesi mezi
sídlištěm, takže si udělám k dokumentaci pár fotek, jen tak,
abych nefotila jen ty krásné kostelíky a podobně.
Konečně
už jedeme a když přijíždíme do vesnice Debrecen – Nagymacs,
Adrien mě upozorní na jejich místní a jediný obchůdek, na
autobusovou zatávku a jedinou hospodu, kam prý chodí jen staří
dědové se opíjet. V podstatě je to ještě měnší vesnice, než
ta předtím. Říkám si, že stejně budu mít práci, takže nic
moc nebudu potřebovat.
Sotva
se dostanu k brance jejich baráku, vyřítí se na nás jejich pes
Márci (tu to popisuji tak, jak to slyším, nevím jak se to píše).
Je to nějaká směs labradora a snad chrta, je hnědý a strasně
bláznivý! Zachvíli mě vítá čtyřletý Dáni a osmiletá Sári,
které do teď hlídala babička. Dáni mi pořád něco nosí –
višeň, malinu, a nebo kytičku. Říkám si, jestli mu to nošení
kytek vydrží do dospělosti.
Sári docela dobře šplhá po stromech. Nevím, jak s dětmi budu
komunikovat, protože oni anglicky nerozumí a já nerozumím
maďarsky. Sári umí pár
vět, jako třeba: Jak se jmeniuješ, jaká je tvá oblíbená barva,
kolik ti je let, a podobně. Ale nemám ráda, když mě někdo do
konverzace nutí, takže tomu raději nechávám volný průběh.
Nakonec
práce s detmi tu není moje hlavní náplň práce, aspoň v to doufám.
Adrien mi ukáže zahradu, kde má bylinky, ovoce a tak, a domluvíme
se, že ráno pomůžu s nádobím a uklidit dům. Nějak jsme se
nedomlouvli na konkrétních hodinách práce, takže mám pocit, že
budu mít celkem dost času pro sebe.
Adrien
společně s Robertem mi vytvoří soukromý koutek na spaní. Já
mezitím posedávám na zahradě a sleduju jak si děcka hrají.
Většinou se ale obejduvjí v korunách stromů, co říkají mě, to
fakt nevím, a pes Márci se mě snaží oblizovat. V baráku ani na
zahradě moc čisto a uklizeno není, děcka venku běhají mezi
psími hovínky, ale co tomu vadí, že je špína, hlavně že
vyrůstají v lásce, že?
Já
už se dnes tolik těším spát. Jak už jsem řekla, usnula
bych kdekoliv, takže se odebírám na svůj propůjčený gauč v
místnosti oddělěné závěsem. Jsem ráda, mám kde spát, mám co
jíst. Nazítra budu už
svěží. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat