"Na Bělehrad..!" :)

"Ale já za to nemůžu" - aktuálně vlakem do Brna

  Znáte ten pocit, kdy si koupíte jízdenku s místenkou a vy se těšíte na pohodovou jízdu vlakem v tichém voze, kde vás nikdo nebude obtěžovat hlasitou hudbou kterou nemáte rádi, nebo dvouhodinovým řešením osobních problémů po telefonu, a nemusíte se ani prát o místo?

I takové jsou...

Byla to jízda, kam se to vše podělo?

  Nevím, jestli s odchodem slunečných dní a nástupem těch chladných a brzo začínajícího večera odešlo i veškeré nadšení a pozitivní naladení, které jsem do té doby prožívala. Jako by rázem všechno skončilo. Ale možná, a já douám, je to i tím, že už dlouho setrvávám beze změny. Protože když nezahálím, dějí se i věci kolem mě. Pokud se ale dostanu do jakéhosi "režimu spánku", přestávají se odehrávat i věci kolem.

Poslední střípky z cest

  Když jsem opouštěla Srbsko, událo se to velice rychle. Nasedla jsem do taxi ze Sesalacu, a už jsem byla na cestě autobusem do města Niš. Byla jsem tak odpočatá a po týdnu stráveném v přírodě jsem si ve měste připadala jako v jiném světě. Ani ten ruch lidí a dopravy mě se mě jako kdyby netýkal. Připadala jsem si jiná a nová. Jen ten kašel mi neustále překážel. 

Poslední postřehy z Balkánu

   Za pár dní mě čeká opět odjezd do Srbska a já ještě nemám dopsané poslední střípky z mých letních cest. Tvrdit o tom, že nemám inspiraci je už spíše alibistické, prostě a jednoduše, dneškem vypínám režim spánku! Člověk má o samotě tendenci moc přemýšlet, analyzovat a řešit pořád dokola jedny a tytéž myšlenky. A tím zase vydávat energii ne neprospěšné věci, a nic kloudnýho nedělat. Navíc je to únavné. 

 

Poselství z chodníku

Hlas Přírody

   Spád událostí a aktivit zapříčinily to, že čas na dokončení o psaní z letních cest, přišel až s hodně velkým spožděním. Když se mám teď vrátit v myšlenkách a pocitech zpět, je to jakoby se vše odehrálo velice dávno. Na projekt eko kempu jsem se vydávala z města Niš a věřila, že konečně docílím toho, co jsem si na cestách velmi přála a tím bylo strávit čas v přírodě s minimálním dostupem všeho, na čeho jsem běžně zvyklá.