Užice nebo Ústí?

  Původně jsem zamýšlela jet z Bělehrdu do města Niš, tam chvíli pobýt a posléze se vydat do přírody v okolí městečka Soko Banja, kde bych pracovala jako dobrovolník na eco projektu přes Workaway. V Niš jsem neměla ubytování a trochu jsem znejistěla s tím místem v přírodě, se složitostí dopravy a tak nějak vůbec jsem se rozhodla z ničeho nic změnit směr a jet do Užic. Již před nějakou dobou jsem to zvažovala, ale  viděla jsem fotky na internetu a říkala si, že mi to trochu připomíná naše Ústí nad Labem. Nechápala jsem, proč se tam vlastně vydávám, ale asi to tak vše mělo být.

Dvě noci v Bělehradu

  Do Bělehradu jsem přijela vlakem v dopoledních hodinách. Zarezervovala jsem si dvě noci v hostelu, protože i v tak velkém městě se mi nepodařilo sehnat ubytování na Couchsurfingu, ale je fakt, že jsem psala žádosti celkem pozdě. Noc v hostelu stála v přepočtu kolem 150 korun, takže to to je jeden z nejlevnějších, podle popisu tam je ale vše co potřebuji, takže by to mělo být v pohodě. Jo, myslela jsem si...

Dobro došli!

Na hranicích

 Jízda autobusem by trvala poměrně krátkou dobu, kdybychom jako za starých časů nečekali na hranicích. Po patnácti letech zažívám pasovou kontrolu, kolony aut a autobusů, a někdy i cestujících co museli vystoupit ke kontrole. Nás se to naštěstí netýká. Naposledy mi kontrolovali pas při mých cestách do Británie autobusem. Pasovou kontrolu na letištích k tomu neřadím. O to mě to více přitahuje, je to jako cestovat v čase zpět.

Nezastavuji, mám spoždění

  Kromě veřejné dopravy, kdy se někdy dokonce autobusu a vlaku ani nedočkáme, veřejně přiznávám, že spoždění mám i já a to právě v psaní. Pohybuji se různě, občas to mám naplánované a jindy se rozhodnu pro další destinaci neplánovaně. 

V Segedínu mi guláš nenabídnou

  Do Maďarského Szegedu se vypravuji z Debrecenu vlakem. Mám ráda cestování vlakem o to více si to užívám v jiné zemi. Je to spoj s jedním přestupem ve městě Cegled. Mám docela štěstí, že oba vlaky v daných městěch končí, takže se nemusím bát, že bych přejela stanici.

Cesta trvá skorem čtyři hodiny a krajina za oknem vlaku se nijak nemění. Je to stále pole, jednou zelé, jindy žluté, ale nijak nic zajímavého. Až když přijíždímě k Szegedu, začíná se více zelenat.

Pracuj, jez a odpočívej

Píšu hodně opožděně, věnovala jsem se tomu jak to šlo, někdy až do hodin ranních. Přestože jsem byla V Debrecenu celý týden, shrnu vše do jednoho vyprávění, abych měla čas uvést vše opět do přítomného času. 

Ještě menší vesnice než ta předtím

  Rodina mě vyzvedává jak domluveno, ale ještě se po cestě domů stavujeme v Lidlu. Adrien, její manžel Robert a malá Borika, které je devět měsíců jsou první členové rodiny, se ktrerými se seznamuji. V Lidlu si Adrien kromě nákupu vyřizuje ještě nějakou reklamaci, takže se ta cesta zase protahuje. Lidl je kdesi mezi sídlištěm, takže si udělám k dokumentaci pár fotek, jen tak, abych nefotila jen ty krásné kostelíky a podobně. 

Pojedu stopem, budu tam hopem

  O svém plánu jet stopem jsem řekla Alexovi, a tak mi dal papír ať si napíšu cíl, aby řidiči viděli kam chci jet, protože po silnici jsou dvě možnosti kam se dopravit - do Debrecenu, nebo Budapešti. Loučím se s Alexem a Vandou, a vydávám se na své první stopování. Najdu hned kousek za vesnicí místečko, kde by se dalo zastavit, takže to je super. Auta tu ještě nejedou rychle a tak se postavím k silnici s nápisem v ruce a palcem nahoru. Jako je to docela divný pocit, který ale nějak musím překonat.

Mapy jsou k ničemu, když neumím maďarsky a slunce pálí

   S raním nadšením se vydávám na procházku k jezeru a těším se na odpočinkový den.

Je teprve něco po osmé, a venku je klid a trochu oblačno, vypadá to, že mě může přepadnout klidně liják, ale řešit to budu, až  když ta situace nastane.

  K jezeru dojdu celkem brzy, potuluji se po okolí, a nenapadá mě, co bych tu mohla dělat, takže se rozhodnu popojít kousek dál, až se dostatešně projdu, pak se vrátím a lehnu si a budu celý den odpočívat, a pokud na to přijde třeba se trochu smočím..

Nashledanou Slovensko, vítej Maďarsko

   Ještě si ráno balím a už na mé dveře klepe správce, jestli odcházím, protože zachvíli mu přjde skupina lidí a tak aby stihl uklidit a připravit pokoje. Ano, řekl uklidit, a dokonce s sebou má vysavač. Je něco kolem deváté, nevzpomínám si, že bychom byli domluveni na čase odchodu anebo že bych někde četla, dokdy se má vypakovat, ale stejně již nemám v úmyslu se v této budově delší dobu zdržovat. Zabalím si už jen spacák, připevním karimatku a neváhám vyjít do slunečného dne na další cestu.

Ešče raz Slovensko

   V Košicích se mi nepodařilo najít ubytování přes Couchsurfing, tak jsem kontaktovala několik hostelů a ubytovacích zařízení, ale nikdo se mi zpětně neozval. Jako první cíl navštěvuji tedy infocentrum, kde mi dají nějaké tipy, a já volím tedy jednu ubytovnu v městském parku nepříliš daleko od autobusového a vlakového nádraží, což je celkem praktické.  Slečna v infocentru jim volá, a já se tam tedy hned, abych mohla odložit zavazadlo a jít hned na obhlídku města.

Shlednání v Kapušanech

  Cesta do Prešova je celkem příjemná, bez zvláštních událostí a nepříjemností. V horách bylo poměrně chladněji a tak mě čeká větší teplotní změna z dvaceti stupňů na třicet. V Prešově pak přesedám na vlak do Kapušan, ve vlaku je wifi a tak akorát přesně před odjezdem mám zprávu od mamky. Posílá mi videa s pozdravem od babičky, které mám pak v Kapušanech přehrát. Trefila se přesně do okamžiku, kdy jsem na síti, jinak nevím, kde jinde bych pak na vesnici hledala připojení. Třeba je to náhoda, ale mě to dává jen dobrý pocit, že všechno je správně v pravý okamžik,  tak jak má být.

Rozjímavé intermezzo

http://irv-artshark.deviantart.com/art/holding-hands-85080179

 V pátek ráno jede Bianka autobusem se mnou, protože jde navštívit rodiče, a tak máme kousek společnou cestu. Vystoupí pak a já pokračuji v cestě dál do Popradu, kde mám další spoje do Kapušuan. Usoudily jsme, že aspoň to bude jednodušší rozloučit se - prostě vystoupit z autobusu, protože loučení není většinou lehké. To je ta trochu težší záležitost na cestách - potkám příjemné lidi a spřátelím se, strávím s nimi pěkné chvíle, ale také to znamená je opustit, když pokračuji v cestách dál. Může to být jen na krátkou dobu, někdy bohužel i napořád. 

Krásný Kežmarok a poslední túra v horách

Večer voní po Indicku

   Ve středu ráno odjíždím do Kežmaroku k Biance, se Silvií se nevidíme naposledy, protože na večer je domluvena indická večeře u Bianky. Těším se jak na nové místo, tak i na vaření a znovu setkání s ostatními.

   Bianka mě přivítala, pohostila dobrou kávou, a já mám možnost obdivovat její krásné akvarelové obrázky. Chvilku si povídáme a pak se vydávám na průzkum městěčka. Venku je krásně teplo, sluníčko svítí a tak určitě mi to dá možnost vytvořit pěkné fotky. V centru města mě ale trochu překvapí trh, jsou tu všude stánky, což oživuje atmosféru města, ale zároveň brání ve výhledu k lepšímu focení.