Znáte ten pocit, kdy si koupíte jízdenku s místenkou a vy se těšíte na pohodovou jízdu vlakem v tichém voze, kde vás nikdo nebude obtěžovat hlasitou hudbou kterou nemáte rádi, nebo dvouhodinovým řešením osobních problémů po telefonu, a nemusíte se ani prát o místo?
Tak jsem to přesně udělala, s odjezdem z Ústí nad Labem do Prahy ve 13:13 a následným přestupem na vlak do Brna. Mám místenku, hurá! Jenomže už v Ústí jsem se zděsila, když odjezdová tabule hlásila spoždění 40 minut. Šla jsem se tedy optat na infomace, jak to bude s přestupem a mou rezervací, která byla sice bezplatná, ale přesto... Vybrala jsem si vlak, místo a spoj takové, které mi vyhovují.
Chápu, že není lehké řešit takto způsobenou komplikaci, ale myslím si, že tu by naše vlaková společnost už dávno mohla umět přebrat lepší zodpovědnost. Říci mi, "Já za to nemůžu, že se někdo rozhodne skočit pod vlak!" vůbec neřeší situaci. Minulý zážitek, kdy jen z Teplic do Ústí jsme čekali na vlak přes tři hodiny, přičemž nám bylo sděleno, že není řidič, aby nám mohla být zajištěna autobusová doprava. Posléze zřejmě jednoho takového ochotného řidiče vytáhli z postele. Po třech hodinách přijel vlak a my z Teplic odjeli do Bosudova, kde na nás ten ochotný řidič čekal a jakousi zadní cestou odvezl do Ústí. Ještě si pamatuji, že třem lidem zajistili odvoz autem Českých Drah, pro další již neměli místo.
Když jsem se dnes zeptala, jakou mi nabízejí možnost, když potřebuji být v Brně na půl šestou večer. Slečna na informacích mi nabídla variantu osobního vlaku na Masarykovo nádraží, který ovšem situaci také vůbec neřešil, protože vlak měl dojet ještě později než ten, co jel o více jak 30 minut po něm. Mladý pán u výdeje lístků zase pro změnu, že si musím najít náhradní možnosti sama a toto reklamovat, on za to nemůže. Odpověď na mou otázku, k čemu mi je reklamace, když na místě nebudu včas a zmeškám tak přednášku, kterou jsem chtěla v Brně vidět, jen opět pokrčil rameny...
Nastoupila jsem tedy do rychlíku na Prahu Masarykovo nádraží, kde si ke mě přisedla paní s miminkem v šátku a druhým dítětem, asi dva a půl letým chlapečkem, který se celou cestu hrozně smál tomu, jak prská na okno, olizoval okenní rám a drobil mi na nohy!
V Nelahozevsi jsme zastavili a teprve tam nám bylo sděleno, že budeme na trati čekat asi půl hodiny, kvůli nějaké opravě jiné soupravy. Tudíž jsem nestihla ani následující spoj z Prahy.
V Nelahozevsi jsme zastavili a teprve tam nám bylo sděleno, že budeme na trati čekat asi půl hodiny, kvůli nějaké opravě jiné soupravy. Tudíž jsem nestihla ani následující spoj z Prahy.
V Praze na informacích mi paní skorem vynadala a div neposlala do p....e, když jsem ji poprosila o novou rezervaci místa. Nakonec mě poslala do vedlejších dveří způsobem, jako když rozkazuje malému neposlušnému frackovi. "Vedle k InKartě!" a přitom máchla hrozivě rukou a ukázala prstem na vedlejší dveře, s tónem hlasu, který vyjadřoval tohle já ti vyřizovat nebudu! Naštěstí ve vedlejších dveřích slečna situaci pochopila, a zdarma mi udělala rezervaci novou, bohužel už ne v tichém voze, kvůli rezervaci na poslední chvíli.
Teď sedím v plném vlaku, přičemž mi jiní cestující několikrát přejeli nohu kufrem. Z druhého konce vozu slyším nějaké děcka, a je tu hrozně vydýchaný vzduch. Doposavad žádné spoždění není hlášené a já doufám, že ani už nebude.
Nic se nakonec tak hrozného nestalo. Jen mě zaráží, jak je mnohdy těžké umět převzít zodpovědnost. Nevím, zda-li jsem trochu naordinována z práce v zákaznickém centru, nebo mi přijde přirozené být trochu ochotnější než pokrčit rameny a říci: "Ale já za to nemůžu."
Žádné komentáře:
Okomentovat