Trochu se mi tu pobyt v Bánské Bystrici prodlužuje, zatím se mi nedaří najít ubytování v další destinaci, kam bych se chtěla podívat. Chtěla bych do Nízkých tater, takže nejlepším místem je Liptovský Mikuláš, přičemž dále budu pokračovat do Popradu a pak na východ- Prešov, Kapušany, Košice.. Michal je ochotný a nabízí mi, že můžu ještě zůstat a za to jsem opravdu vděčná.
Nějak mě troche přepadá pocit stagnace, tak
nějak že čekám namístě na to až se situace vyvine namísto toho abych se nějak
pohnula dál a vše by se vyvinulo tak i tak. Pořád mě zdržují myšlenky, že bych
měla mít dopředu něco zajištěného.
 |
| Cestou na hvězdárnu |
Tak přemítám po cestě na hvězdárnu nedaleko od
centra města. Mám krásný výhled, cestou potkám jen několik aktivních běžců,
jinak je tu celkem klid a počínající léto. Jak zjišťuji, hvězdárna je
otevřena až od pěti odpoledne, těď je něco kolem půl třetí a navíc vstup je
jedno euro. Nejsem si jistá, jestli se mi chce tak dlouho čekat. Procházím se
tedy okolo, jsou tu jen nějací návštěvníci s koňmi – zřejmě jen z okolí na
pastvě, předpokládám že koně nejsou zdejším předmětem k pozorování oblohy.
Pochvíli mě osloví nějaký muž, jestli se chci podívat nahoru, tak samozřejmě
souhlasím. Očekávám, že po mě bude chtít vstupné, ale pokračujeme po schodech a
jen namítne, že je škoda, že zašlo sluníčko za mraky, teď se pozorovat
nic nedá. Výhled ale na okolí je pěkný. Konverzace nevázne, zahrnuji svého "průvodce po galaxii" různými otázkami ohledně komet, perseid, času, kalendáře a ročního
období. Také se bavíme o cestování, a nevyhneme se tématu o Medvědech. Dovídám
se, že mám vlastně docela štěstí, protože v tuto dobu by bylo zavřeno, ale
protože odpoledne mají dorazit jeho přátelé na jakousi akci, tak proto už
je tu nyní. Takže se mi tím vysvětlilo to, že neplatím žádné vstupné, a jsem tu
vlastně tak trochu protekčně :) Nahlídla jsem, dalo by se říci,
do soukromého baru, či něco takového. Je mi nabídnuta voda, což beru opravdu za
vděk, protože mám fakt žízeň. Pak už jen pár slov a rozloučení, a vracím se
zpět.
 |
| Výhled z hvězdárny |
Bylo to opravu celkem milé a nečekané. Myslela jsem si, že se jen poohlídnu a půjdu, namísto toho jsem si pěkně popovídala.
Uvědomuju si, jak je v přírodě všechno dobře načasované, jak mnoho se vším
souvisí – planety, příliv a odliv moře, počasí a tak. A přitom čas, tak jak jej
vnímáme my, je spíše jen pojem. Nemám v úmyslu zacházet do filozofických úvah,
debat, nebo dizkuzí na téma "čas." Spíše mě napadá, že to jak v přírodě dává
jedno druhé do pohybu, tak to funguje i v našich životech. Různá setkání a naše
jednání ovlivňují jednání dalších lidí a tak to postupuje dál, a časem se k nám
vrací. Všechno je takový zvláštně propojený koloběh.
Nakonec se mi podařilo vyřešit i situaci s mým
cestováním. Rozhodla jsem se jet přímo do Popradu s tím, že v Liptovském Miukáši
se jen zastavím, vylezu si na nějaký kopec a pak večer pojedu do již zmíněné
destinace. Podařilo se mi najít hostitelku v Popradu, Silvii. Navíc byla u
stejné odoby jako já v Budapešti, akorát každá v jiném čase, ale známe tak
jednoho člověka. Něříkala jsem tu před chvílí něco o propojenosti? Hihi.
Dneska si dávám ještě jedno poslední pivko, pak
už jen zbývá sbalit a brzy ráno na nádraží a autobusem směrem do podhůří. Jak
to celé dopadne a bude pokračovát dál? Budu si ti teď trochu protiřečit, ale
nehodí se říct nic jiného než : "Všechno je to ve hvězdách."
Žádné komentáře:
Okomentovat