Nelením jen ve městě a dávám si pozor na medvědy

  Nelením jen ve městě. Hned první den jsem si byla v turistických informacích zjistit, kam se dá jít z města ven na kopečky a jiné okolní procházky. Ještě týž den mi Michal jednu cestu usnadnil, když jsme vyjeli společně s jeho přítelkyní autem kousek za město – Špania Dolina. Byla to pěkná procházka. Málem jsem úplně zapomněla na divadlo. Ještě předtím jsme se šli totiž podívat na hru místních studentů herectví. Představení se jmenovalo Hriech, jejímž autorem je  Jozef Gregor Tajovský. Moc se mi to líbilo a vlastně tak i trochu splnilo jeden z účelů  mých cest –  inspiraci k tvorbě a umění. Bylo to pro mě takové nečekaně milé zahájení. Ovšem to bylo už včera, a dnes tedy se vydávám opět za město a tentokrát si dám nějaký delší výšlap. 

  

  Nejprve tedy využívám, ať už nerada, místní MHD. Autobus mě doveze k místu, kde se nachází Harmanecká Jaskyňa. Paní v turistických informacích mě varovala před medvědy, a že si prý mám pořídit nějaké rolničky, abych na sebe tak upozornila a medvěda odlákala, ale já si říkala, že to není určitě tak horké, takže žádné rolničky s sebou nemám. U jeskyně se nechám přemluvit abych šla na prohlídku, nakonec souhlasím, ještě jsem v žádné předtím nebyla, tak proč ne. Kromě toho, že  prohlídku absolvuji zhruba se 40 školními dětmi, kteří si mě asi občas pletou s nějakou další paní učitelkou nebo možná průvodkyní, tak se celkem kochám nad pěknými jeskyními útvary a dokonce ve zdraví přežívám 6 stupňů teploty v lením oblečení.

  Svěřuji se prodejci vstupenek s mým pochůzkovým plánem, no a ten mě opět varuje, ať si dávám pozor na medvědy. Myslí to zcela vážně, ale prý se nemám bát, že když budu trochu hlučná, tak je vyplaším a oni se neleknou když půjdu nečekaně okolo – to jedině že by spali někde ve stínu a nevěděli o mě, překvapila bych je a leknutím by zaútočili. Prý si mám prozpěvovat, nebo pískat, nebo třeba občas zakřičet. Vzpoměla jsem si, jak je mi občas vytýkána moje hlučnost, teď by se mi celkem hodila. Ale copak můžu být hlučná jen tak sama se sebou? Chodit po lese s hlasitou hudbou z mobilu zavrhuji. Napadá mě, že si vezmu do ruky jablko co si nesu v tašce, a že když uvidím medvěda, tak mu ho hodím, ať má co zřát, a nebude chtít k veřeři mě...Namísto jablka mi plastová lahev postačí, mačkám ji v ruce a v lese se rachocení  ozývá snad až na kilometry daleko.  

  Celkem si oddychnu, když vylezu z houštin a zbytek cesty pak jdu už jen po silnici. Není nějak obzvlášť frekvetovaná, takže i tak mám výhled na krásné okolí.  Setkání s medvědem se nekonalo, nebo možná někde v houští spal ale raději si mě nevšímal.

Ještě jdeme nakoupit s Michalem nějaké a potraviny a já se ujímám vaření večeře. Jedno pivko a posezení na závěr za odměnu nachozených asi 25km. Nevím jestli mi tentokát to pivo chutá nebo ne, ale dobře se bude  dneska spát.