Když
jsem opouštěla Srbsko, událo se to velice rychle. Nasedla jsem do
taxi ze Sesalacu, a už jsem byla na cestě autobusem do města Niš.
Byla jsem tak odpočatá a po týdnu stráveném v přírodě jsem si
ve měste připadala jako v jiném světě. Ani ten ruch lidí a
dopravy mě se mě jako kdyby netýkal. Připadala jsem si jiná a
nová. Jen ten kašel mi neustále překážel.
Z Niše jsem měla
poprvé rezervovanou trasu na spolujízdě BlaBlaCar a shodou okolností
jeli Češi aaaaž do Brna. Já ale ještě neměla pocit, že se
chci vrátit, i když už toho bylo na mě dost, přesto jsem chtěla
nějakou dobu navíc pobýt. Nechala jsem se odbézt do Budapešti. Jeli jsme
přes noc a povídáním to uběhlo nezvykle rychle.
Chtěla
jsem najít v Budapešti gauč, ale nedařilo se, psala jsem i last
minut na Workaway, ale zatím nic. Po nekonečném bloumání městěm
jsem zašla do hostelu který jsem viděla, bylo mi jedno kde to je a
co to je zač, protože jsme už dál nemohla. Asi to tak mělo být,
protože jsem opravdu potřebovala odpočiněk. Celý den jsem tak
prospapa, udělala jsem si čaj a večer mi pak přišla odpověď na
mojí zprávu na Workaway. Zrovna jim někdo v nedalekém městěčku,
odřekl malování školky. Věděla jsem, že malovat zvládnu, už
jsem to párkrát měla v ruce a něco odkoukala. Domluvila jsem si
příjezd a hned druhý den odjela do městečka 11 minut vlakem a 30
minut autobusem, jmenovalo se Biatorbágy. Můžu říct, že
odpočinek a prospání mi trochu pomohlo. Beata, co vedla školku
byla velice přijemná ženská, kromě mě tam byly na stáži tři
studentky, a Beáta o nás náramně pečovala s ubytováním a
jídlem. Školka byla v dolních protorách rodinného domku se
zahradou, a horní část byla právě ubytovací. Na mě zbylo místo
na matraci v tělocvičně, ale na mých cestách to byl naprostý
luxus. V kuchyni jídla dost k dispozici, a hned po mém příjezdu
nás Beata všechny vzala do vedlejší vesnice do malebné
kavárničky na svačinu. Tím jsme se tak mohly všechny ženské
zenámit.
Bylo
mi vysvětleno, co je potřeba udělat a kdy by to mělo být hotovo. Byla sobota a do pondělí jsem měla
vymalovat jednu místnost a část kuchyně. Hned jsem se do toho
pustila a trochu přes počínající paniku, že to je vše šmouhaté
a vypadá to hrozně, po druhém nátěru druhý den jsem si
pochvalně plácala na rameno. V pondělí pak už mě čekal jen
strop hořejší koupelny a jeden z ubytovacích pokojů, kde postel
a nábytek byly umístěny uprostřed pokoje a já se tak pohybovala
sparťansky, obcházet nábytek a prolejzat škvírami byl fakt slušný
sport. Vše bylo hotovo a Beata si mě nemohla vynachválit. V úterý
jsem měla volno tak jsem jej využila na dlouhou procházku a ve
středu už jsem jela na Couchsurfing do města Győr, které se
nachází nedaleko hranic Rakouska a Slovenska.
Tím
se blížil konec mých cest. Z Győru jsem si rezervovala jízdu do
Brna autobusem Student Agency. V Brně jsem byla ve čtyři hodiny
ráno a já se najednou ocitla tam, odkud mé cesty začínaly.
Ještě jsem měla namířeno ke Kamarádce Evě do Frenštátu pod
Radhoštěm.
14.
srpna mi naskočila "Třicetpětka" mého věku a my s Evkou měli
krásný den na Lysé, nasbírali jsme si borůvky a večer mi
udělala báječný borůvkový koktejl. Lhala bych, kdybych tvrdila,
že mě nemrzelo, že spousta lidí si na mě ani nevzpomnělo. Přešla
jsem to tedy nenápadně a spíše se zaměřila na další nadcházející
cíle. V Pondělí jsem přijela na farmu v Lužné, s projektem
který se nazývá Mezi Lesy. Byli tam dobrovolníci z Čech a
Slovenska, časem dorazil Kanaďan a rodina z Francie. Pracovali jsme
v sadu – kosení a hrabání trávy, na půdě jsme dělali výplň
do dveří z prázdných lahví a přírodního materiálu, začali s bořením staré stodoly – nejprve vynést všechny pozůstalosti,
jako nábytek, kusy kočáru, a jiné podobnosti, a poté
jsme sundavali tašky ze střechy. Jak dopadl zbytek bourání už
nevím.
Na
farmě měli ovečky, kozy, prasátko, psa a kočku. Sprcha se
podobala sprše v Sesalacu, záchod s opravdu nádherným výhledem,
co si budeme povídat, prostě farma. V pátek už jsem to vzdala a
koupila si jízdenku zpět. Zase jsem byla unavená a tak jsem ani
nevnímala délku cesty, najednou jsem byla v Litvínově u našich.
Tam jsem byla přes víkend a poté zase se ocitla v Ústí nad
Labem. O tom jsem již napsala v článku tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat