Nevím, jestli s odchodem slunečných
dní a nástupem těch chladných a brzo začínajícího večera odešlo i
veškeré nadšení a pozitivní naladení, které jsem do té doby
prožívala. Jako by rázem všechno skončilo. Ale možná, a já
douám, je to i tím, že už dlouho setrvávám beze změny. Protože
když nezahálím, dějí se i věci kolem mě. Pokud se ale dostanu
do jakéhosi "režimu spánku", přestávají se odehrávat i věci
kolem.
Po návratu do Čech
jsem byla jako nová osobnost. Cítila jsem se dobře, a hlavně jsem
si připadala silnější, odvážnější, pokoušela jsem sebe
samou, a cítila se nad věcí. Byla to ještě jízda..
Jo, přesně tak,
spád událostí, letní dny, energie kolem, měla jsem pocit, že
jestli občas nepřibrzdím, nabourám. Naštěstí brzdy zafungovaly
vždycky včas. Nědělo se nic tak nebezpečného, jen mi přišlo,
že se svět roztočil trochu divoce. Spíše to má spojitost s tím,
co a jak se odehrávalo uvnitř mě samotné. Líbilo se mi to,
hlavně proto, že jsem v sobě objevovala další nové věci,
prolomila hranice tam, kde byly zbytečné a zjistila, že si je umím
postavit, kde je chci mít, což je jenom dobře! Každý den byl
nějakým novým pokušením. Všechno bylo fajn.
Za tu dobu jsem
stihla dva výlety s Batůžkem. Jeden Funerální, a jeden Výlet do
okolí Růžové přes Srbskou Kamenici do České Kamenice, kde
zřejmě letos již naposled jsme si ještě ochladili nohy broděním
vody.
Stihla jsem si
přestěhovat věci z Teplic do Ústí, několikrát mít kocovinu a
několikrát vylézt na nedaleké kopce. Stihla jsem brigádně
několik inventur a tak si trošku ještě přivydělat.
No a najednou mi
připadá, že se svět zastatavil. Odneslo si léto i všechny ty
dobré události, všechno co mě naplňovalo a těšilo? Nebo to už
nepotřebuju? Anebo je to jenom můj vnitřní pocit, který se z
nějakého důvodu dostavil, jenom fáze, po které opět všechno
nastartuje?
Jestli máte
někdo podobnou zkušenost, budu ráda, když se o ní se mnou
podělíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat