Procházka k jezerům, vodopády a jiné malebnosti

  Je to týden, co jsem na cestách. Nyní jsem ve Svitu u Popradu, a Silvia mi poradila trasu od Štrbského Plesa k Popradskému Plesu. Mám veškeré potřebné informace včetně spojů a venku je celkem slunečno. 

  Štrbského pleso je  turistická oblast, takže je to samý hotel, penzion. Je to takové uměle vytvořené “městečko", řekla bych. Musím přiznat, že  jezero (Štrbské pleso) mě zas až tolik nenadchlo, spíše mě více baví procházka. Při cestě zpět navštěvuji Symbolický cintorín.

Popradské pleso se mi líbí mnohem vice, jsou tam snad jen dvě chaty, a jinak všude okolo hory, a mírumilovný klid, více přírody a málo "umělin". 

Extáze - trocha vodní erotiky :)

Chvilka u fontány na náměstí v Bánské Bystrici. Proč jsem to nazvala vodní erotikou? Nemůžu si pomoct, ale prostě to ve mě takové pocity vyvolává, takže sponntáně.. :) 

Lesní mapy

V přírodě mě fascinují různé útvary a detaily, možná je vidí jen mé oko a jiným to vše unikne bez povšimnutí, třeba mám jen velkou fantazii, ale mě všchno připadá živé a komunikující, třeba i kameny...

"To je vesmír"

Výstup na Chopok (a zpět dolů)

  Ocitám se na dědině Liptovský Mikuláš, trochu mrholí není zrovna nejtepleji,připadá mi, že se ještě snad vrátila zima. Na počátek června opravdu celkem nic moc počasí, uvědomuji si ale, že jsem v horách, takže bych s tím měla počítat. Krosnu si nechávám v úschovně zavazadel, stojí mě to celé dvě eura, navíc paní u výdeje jízdenek je zrějmě trochu překvapena – asi nejsou zvyklí na takové vymoženosti. Na oknýnku, kde je napsáno úschovna je sice vylepena otvírací doba, ale s odkazem na pokladnu, kde tedy paní za pokladnou musí jít následně otevřít to okýnko, kde je úschovna, nikoliv dveře, ale opravdu prostrkávám svou krosnu okýnkem! V každém případě jsem ráda, že mám zátěž dole ze zad. Jen s malou kapsičkou, lehkou bundou a lahví s vodou, jdu vyhledat turisticé informace, abych se zeptala na cestu na Chopok.

Najdu ji celkem jednodušše, už před nádražím vidím ukazatel. 

Vše je ve hvězdách

  Trochu se mi tu pobyt v Bánské Bystrici prodlužuje, zatím se mi nedaří najít ubytování v další destinaci, kam bych se chtěla podívat. Chtěla bych do Nízkých tater, takže nejlepším místem je Liptovský Mikuláš, přičemž dále budu pokračovat do Popradu a pak na východ- Prešov, Kapušany, Košice.. Michal je ochotný a nabízí mi, že můžu ještě zůstat a za to jsem opravdu vděčná.  

  Nějak mě troche přepadá pocit stagnace, tak nějak že čekám namístě na to až se situace vyvine namísto toho abych se nějak pohnula dál a vše by se vyvinulo tak i tak. Pořád mě zdržují myšlenky, že bych měla mít dopředu něco zajištěného. 

Nelením jen ve městě a dávám si pozor na medvědy

  Nelením jen ve městě. Hned první den jsem si byla v turistických informacích zjistit, kam se dá jít z města ven na kopečky a jiné okolní procházky. Ještě týž den mi Michal jednu cestu usnadnil, když jsme vyjeli společně s jeho přítelkyní autem kousek za město – Špania Dolina. Byla to pěkná procházka. Málem jsem úplně zapomněla na divadlo. Ještě předtím jsme se šli totiž podívat na hru místních studentů herectví. Představení se jmenovalo Hriech, jejímž autorem je  Jozef Gregor Tajovský. Moc se mi to líbilo a vlastně tak i trochu splnilo jeden z účelů  mých cest –  inspiraci k tvorbě a umění. Bylo to pro mě takové nečekaně milé zahájení. Ovšem to bylo už včera, a dnes tedy se vydávám opět za město a tentokrát si dám nějaký delší výšlap. 

Zastavení v čase – Bánská Bystrica

  První dojem z tohoto města? “Jéé hory…a paneláky..”  Trochu je to tu  jako u nás na severu Čech. Mnohé by napadlo, proč  jezdit tak daleko, abych se procházela po městě co vypadá jako Ústí. Ale je zajímavé vidět, jak některá místa se neliší, i když člověk ujede stovky klometrů.

  Jestliže jsem měla pocit z Bratislavy, že jsem se tam vrátlila v čase, tady se zřejmě čas zastavil. Najednou jsem se ocitla v dětských letech – kolem mě paneláky, obchůdky, stožáry na vlajky, celkový pocit socializmu. K tomu všemu vtipně přidává plakát s pozvánkou na kocert Dary Rolins. Také mě tu překvapil OD  PRIOR. 

Směr Bratislava - poprvé na Slovensku

V pondělí ráno se vydávám poprvé na Slovensko. Trošku mě stresuje hektické cestování po velkoměstě - v přelidněné šalině, poté na hlavním nádraží v Brně, kdy ještě na poslední chvíli vyřizuji telefonický hovor, přitom hledám na odjezdové tabuli číslo nástupiště a v ruce žmoulám zbytek nedojezené snídaně.

(Ne)nuda v Brně aneb Jak získat reference na hlídání dětí

S trochou nadsázky, v návaznosti na téma "usadit se," návštěva u kamarádky v Brně mi potvrdila, že ač moje láska k dětem je veliká, nenahradí mi zatím čas strávený na cestách v krajích dalekých. 
Až vás někdy nějaký příbuzný nebo někdo z přátel pozvou na návštěvu, je dobré si ověřit, že kromě vás a jednoho z rodičů nedávno narozeného dítěte tam bude i někdo další. Je totiž možné, že se jinak stanete pravou rodinnou asistencí. Je fakt, že čas na nudu pak vůbec není. Ještě ke všemu se máte možnost naučit:

První maličkost

   Nikdy jsem si nepsala deníček, ani si nepamatuji, že bych se o to pokoušela, přestože psaní mě vždykcky bavilo a stále baví. Později jsem se tisíckrát pokoušela začít blog, stokrát obměnila obsah a názvy, a stejně tak nikdy nedošla dál, než k prvnímu článku - bez odezvy, bez pokračování, s miliony důvodů: chybí inspirace, není čas, nikdo to nečte, nic jsem nezažila, není k čemu a podobně.